„ V očích ještě slunce, slaný vítr ve vlasech, já píši Vám.... “

HAM radio expedice TWO Marcos 2013

zapsal tak, jak viděl a vzpomněl si Petr, OK2WA

Úvodem:
Jsem synem opravdového námořníka. Takového, který jezdil po všech mořích světa. Mám toulavé boty v krvi a po mně to dále dědí mé dcery.

Den první - sobota 6. 7.2013, Piombino, JN52GW

Ufff. Nenávidím vstávání, jakékoliv vstávání dříve jak v devět hodin. Dnes jsem to ale snesl, jedeme za mořem ! Na EXPEDICI! Spolu s Flešem se scházíme na nádraží Frýdek Místek a jedeme do Ostravy a pak Regiojetem do Prahy. Už ve Svinově, v Regiojetu, dělám v obsazeném kupé takovou reklamu kamarádům, že sličné slečny (co bych pro kamarády neudělal) si raději odsednou jinam a my máme kupé pro sebe.

Kamarádi můj počin oceňují, a tak je hned jedno skotské osvěžení na stole. Ze Svinova tedy putujeme v plném obsazení – já, Ladislav – dále zván Fleš, Marek OK2VVD - Marconi, Marek OK2UDG Dojčlandek a sympatická HAM sympatizantka Renáta - Renča. Cesta vesele ubíhá, z vlaku nás nevyhodili, na Ruzyni v pohodě s malým přerušením v Duty Free Shopu, kde nám láhev Bushmills nejen ochotná obsluha pomohla otevřít, ale také na vlastní nebezpečí zkontrolovala kompletnost a chuťově- senzorické vlastnosti výrobku. I v letadle panuje dobrá, typicky italsky bezstarostná atmosféra a italské ovzduší. Všichni se usmívají, mávají a svět je fajn. V Pise nás čeká přesun do malého přístavu Piombino (http://en.wikipedia.org/wiki/Piombino ), kde už nás loď Bella, dějiště naší expedice, očekává. Tedy v Pise šup na vlak, který jezdí z letiště na nádraží, koupit lístek a už se jede do Piombina. Italské vlaky jsou stejně veselé jako letadla, za okny byl horký den, azuro na obloze a nádherná středomořská krajina. Využíváme možnosti otevřít okna, spolu s Flešem pozorujeme krajinu a nenecháváme si ujít i každé nádražíčko s malebnými budovami, vyprahlou zemí a usměvavými i milými Italy. Když se ptám po nějaké době, jak se jmenuje zastávka, na které vystupujeme, protože Piombino na jízdním řádu nevidíme, nikdo úplně přesně neví. Když jsem se ptal průvodce, měl jsem pocit z jeho zdvihnutého obočí, že jsme moc akurátní, jet do nějaké stanice? A přesně do téhle? Mama mia a proč??? Italský přístup je nakažlivý.

Vystupujeme v Campiglia Maritima a po malém posezení v komorní restauraci naproti nádraží se pro nás přiřítil jeden z členů posádky a veze nás do přístavu, kde nastupujeme na houpající se ó jééé motorový člun a po kratičké plavbě se Bella objevuje před námi v celé své kráse.

Jsme rychle ubytováni- kapitán: „Lehni si, kam chceš“ a začínáme se rozhlížet kolem sebe. Přístav Piombino je malý, ale přesto zde parkují desítky či možná stovky lodí a lodiček. Obklopuje nás modré moře a začíná zapadat slunce. Otevíráme další posilnění a seznamujeme se s posádkou lodi. Neúnavný Marek 2VVD chystá alespoň připojení k anténě pro 3,5 MHz (ocelové nerezové lano délky cca 20m skoro vertikálně) a startuje TS480HX, zvaného podle 2RZ Šulinem, jako přípravu na ranní meteo kroužky.

Vyplouváme z Piombina do Porto Ferraio. Někteří suchozemští tvorové nedávají houpání lodi a v hlubokém předklonu zdraví přes palubu Neptuna. Kapitán: „ Kde se tady, k sakru, vzaly ty nudle?“. Doháníme to dezinfekcí, veselíme se, sbratřujeme se a jdeme svěže nad ránem spát.

Den druhý - neděle 7. 7.2013 , Porto Ferraio, JN52ET

Ve znamení Sputniku. Proč Sputnik? Kam to poletí? Pořádkumilovný Marek.

Všichni HAMové vědí, že na ty bezdráty to bez drátů nejde. Po ranních kroužcích, na které ranní ptáče Marek 2VVD vstává, se probouzíme i my ostatní a začínáme se starat i o další pásma. Vedoucí Ham výpravy Marek 2VVD ale nenechal nic náhodě a po průzkumu lodi minulý rok se dobře připravil - je zde KV anténa G2RO (uff – nerezonanční, pozn. 2WA ) a taky pro ostatní něco podivného na 50 MHZ. Marek to skládá a před udivenými zraky ostatních se objevuje dlouhá špice se třemi nohami v úhlu 45 stupňů, která si větou jednoho z kolem přihlížejících „Co s tím kurva Sputnikem budete dělat?“ získává tenhle název, který už této GP anténě na 50 MHz už zůstane navždy.

Přemluvený kamarád a horolezec Pinky se spolu se svou horolezeckou přítelkyní vybavují vším potřebným a Pinky šplhá do výšin stožáru, aby tam anténu upevnil. PSV skvělé, anténa táhne jak má a Sputnik je tedy nahoře. Pinky také vedle zavěšuje na lano karabinou špici G2RO. Já se podivuji nad tenoučkou linkou pro uzemnění a vidím ji spíše jako cívku směrem k zemi než pravé, festovní uzemnění. Žebrám u kapitána Ivoše, který má na lodi spoustu náhradních dílů a jiných zásob, po chvíli se objevuje skvělý měděný kabel s průměrem cca 10mm v plné mědi. I zaslzel (kapitán) když jsem ho přepůlil (kabel) a už ho táhnu do podpalubí (kabel), abych ho tam v 50°C horku připojil na šroub, který zcela jistě vede do kýlové zátěže, která je tím nejlepším uzemněním. Montujeme další zařízení (IC706 MKII- Marek 2UDG, FT817- nerozlučná součást 2WA, sočička SW40 na 7MHz, která si nakonec nezavysílala, milion čínských VHF/UHF ruček a svárlivý iPhone s nainstalovanou, jak se později ukázalo, nespolehlivou aplikací, která převádí aktuální GPS souřadnice na lokátor)

Když výsledek viděl pořádkumilovný Marek 2UDG, chytře nic neřekl a během poledního klidu vše tiše překabeloval do svorek, udělal napájecí sběrnice a dal očko na uzemňovací kabel (to se mi ulevilo). Chválíme Marka - teď už to vypadá profesionálně, byť v očích ostatních jsme jen založili největší a nejlepší stůl v obýváku lodi spoustou drátů a škatulek. Vedeme s Markem spor, která sluchátka- KOSS nebo Heil Pro-set 2 jsou lepší a vyhráváme oba, každý pojede na své. Zapínáme rádia a voláme do éteru CQ Expedition TWO Marcos (druhá expedice Marka 2VVD a taky dva Markové HAMové na lodi). Doufáme, že naše signály poletí daleko, máme určitě ambice předstihnout výsledek z minulého roku Marka 2VVD, těšíme se na 50 MHz a jsme zvědavi na SSTV, které Marek 2UDG hodlá tady spustit. Určitě potěšíme mnoho amatérů vzácnými spojeními, natrénujeme expediční provoz a na vlastní kůži zjistíme, jak to z toho moře chodí, když si to všichni, kteří to zkusili, tak chválí.

Naše loď BELLA nestojí v přístavu, tam bychom se nemohli koupat, ale skoro na volném moři. Lezeme do modré, prosluněné vody, která má příjemnou osvěžující teplotu a blbneme jak malá děcka.

Odpoledne odplouváme do Porto Azzurro, po cestě nás chytá bouřka a máme vodu zespoda slanou a shora sladkou. Nevyužil jsem možnosti umýt se ve sladké vodě přírodní sprchy, budu tedy muset po zbytek plavby čerpat ze skromných zásob lodi. Během plavby dospáváme dlouhou cestu, vedeme rozhovory o technice a vysvětlujeme ostatním praktický smysl, co hodláme s těmi všemi věcmi na stole dělat. Pavla: „ Přeci tohle všechno netáhli takhle daleko jen tak pro nic za nic“. I kapitán Ivoš se zajímá a toho chceme mít na své straně.

Marek vysvětluje svůj plán vysílat ze čtverce JN 50, který celý leží v moři a je jinak než z lodi nedostupný.

Já se zatím seznamuji s TS480 - Šulinem, nastavuji věci týkající se CW a začínám srovnávat filozofii Kenwoodu a Yaesu. Nemám s HF rádii Kenwoodu žádnou zkušenost a tak procházím jedno menu podruhé, hledám a zkouším podobné funkce. Na poslech dobré, ale přeci jenom jsem zvyklý na větší Yaesu FT-950 s mnoha knoflíky na předním panelu, které usnadňují práci hlavně v ostrém provozu, kdy není čas a ani chuť vyhledávat něco někde v menu, ale prostě podle potřeby šáhnout a je to. RF gain, rychlost CW, hlasitost příposlechu už prostě chci mít po ruce… TS480 ale poslouchá skvěle a nemám pocit umělého, zcela dokonalého, až bzučákového signálu jako u Yaesu. Tohle má rozměr dálek. Na pochvalu je ale ještě brzy a proto se těším na další provozní zkušenosti.

Večer se přesouváme do další zastávky naší trase – malebného městečka Porto Azzurro.

Den třetí - pondělí, 8.7.2013 Porto Azzurro, JN52ES

Vidím na vlastní oči, co je SSTV. Kdo se potápí a proč? Večeře na pláži.

Vstávám ve své kajutě na přídi, kde jako jediný v noci spím. Ostatní lezou rozespale ze spacáků, položených všude možně po palubě lodi nebo v lodním obýváku. Prý se jim tak spí lépe. Mám sice v kajutě více jak 30C ale horko mám rád a aspoň mi tam nikdo nechrápe. Jíme dobrou snídani, dáváme dezinfekci a už si přisedávám k rádiu. Podmínky na 50 MHz (kraťoučký pileup zakončený spojením domů s OK2BRD ) nejsou nic moc, a tak přicházejí na řadu kratiny. Marek 2UDG zapíná SSTV a všechny nás ochytřuje, proč a jak to chodí. Ladí 14,230, první QSO na sebe nenechají čekat a už se z počítače řinou obrázky stanic. To je konečně nějaký viditelný výsledek našeho snažení i pro ostatní laiky, kteří ve řvaní do mikrofonu nebo v epileptickém poškubávání pastičkou nevidí nic příliš zajímavého. My, laici, dáváme Markovi mnohé rady, které ochotně odmítá. Vyvíjíme, alespoň v myšlenkách (dělat přece nabudeme), nové způsoby provozu, a daří se nám nakonec vymyslet a realizovat (!) první třístranný SSTV konferenční hovor. Jára Cimrman by z nás měl radost….

Jedu závod CUC jako pileupová stanice. Už před závodem ale vidím, že to bude průšvih. Dovolat se do OK půjde, lano táhne dobře, ale asi nic neuslyším. Bouřková činnost kolem nás a z ní vyplývající rušení je velice silné a jen pár stanic v tom kraválu jakž takž beru. Celkem dělám 15 QSO, nejslabší výsledek v dějinách CUC, ale jsem na to pyšný - jsem také nejvzdálenější CUC stanicí a jedinou, která odjela závod z moře.

Jdeme se koupat do úžasného moře. Větší část naší posádky podléhá jinému koníčku - potápění. Tady zase my suchozemci a námořníci čumíme na všechny ty obleky, hadice a tlakové láhve. Potápěči nám ochotně vysvětlují, k čemu co je a hlavně proč to dělají. Krásné zážitky pod vodou, ryby, potopené lodě, útesy jim přinášejí, stejně jako nám náš koníček, odměnu za dlouhou a náročnou přípravu. Jen, zdá se, oni nezanedbali práci s mladými, a tím může jejich koníček pokračovat a růst. Budou mít dostatek mladé krve.

Večer vyrážíme na pevninu. Objevujeme bar Marconi, kde se všichni fotíme a hlasitě Marka 2VVD obviňujeme, že nám tyto své podnikatelské aktivity neoznámil a na frťana při založení baru nepozval. Na pláži objevujeme romantický restaurant La Lucciola, kde si dáváme skvělou večeři s výhledem na moře, a řádně nasyceni dobrým jídlem i pitím pokračujeme v jízdě večer.

Den čtvrtý – úterý 9.7.2013, Bastia, JN42RQ

Marek je korba. Jelínek je nejlepší ledový. Nikdy není pozdě. Kdo je modrý mužíček?

Zatímco já dospávám, ranní čilouš marek 2VVD se objevuje ve všech povinných i nepovinných kroužcích. Marek 2UDG ohromuje po ránu ženskou část svým vypasovaným hrudníkem a hned také nalévá Fernet, prý jako dezinfekci, a aby mu to zůstalo (jeho korba).

Kapitán nás zavezl na malý ostrůvek, vyčnívající z moře, kam musíme asi 50 m doplavat. Návštěva ostrůvku nám zabere celé dopoledne a radiokabina tedy zeje prázdnotou. Marek 2VVD dnes leze do vody a plní tak plán koupání rovnou na 100 procent, když si řekl: „Jednou do té vody prostě vlezu“. Vlezl a nelitoval. Voda je skvěle průzračná, chladná a osvěžující.

Stejně jako láhev Rudolfa Jelínka Kosher zlatá 5 let, vytažená Markem a společně zkonzumovaná. Chladná je nejlepší!

Oživuji nápad s rozvojem HAM mládeže a lákám Míšu, mladého, sympatického a chytrého syna Lídy 2UCO na telegraf. Líbí se mu to a tak beru FT817 s pastičkou na palubu a začínáme cvičit. Za hodinku umí prvních pět čísel z CW abecedy a to jak příjmem, tak i vysíláním na buga v tempu cca 10 WPM. WOW ! Ostatním přihlížejícím říkám, že nikdy není pozdě ( a brzo ) naučit se telegraf.

Odpoledne skáču mezi 7, 18 a 50 MHz, paběrkuji velmi rekreačně pár spojení. Hezký pileup z lodi jede v podvečer na 14 MHz SSB, dáváme příležitost zejména českým stanicím udělat /mm. Nic zatím nenasvědčuje tomu, že tento den na nás přijde ODX na 50 MHz. Chytám závěr podmínek a po půlhodinovém boji dělám PY5EW, ufff. Jdu na palubu odpočívat a v tom volá Marek „Je tam nějaký ZP5 !“ Švihám k zařízení a po chvíli je ZP5SNA ( loc. GG14EQ – 10 288 km ) v logu, což je náš 50 MHz ODX za celou plavbu a taky nová země.

Jsme tak rozjařeni, že se zúčastňujeme večerní diskotéky nejen jako technická pomoc s připojením několika počítačů, v nichž má každý nějakou oblíbenou písničku, k lodnímu rádiu, ale také aktivním tancem. Ještě, že z pevniny sem není vidět. V noci se na palubě objevuje záhadný modrý mužíček s velikými ploutvemi.

V první chvíli si myslím, že už vidím nesmysly, ale poté poznávám rozmazaného Fleše- ano, tak rychle tancoval. Smáli se i ti, co už spali na palubě. Jen Fleš sám dlouho do noci funěl na temné přední palubě při sundávání modrého neoprenu, který se jaksi ne a ne odlepit.

Den pátý - středa 10.7.2013, Porto Vecchio, JN41QO

Koupání. Jak se daří Míšovi? Máme chuť na klobásku.

Ráno opět vyspáváme po noční diskotéce a k rádiu se chce vstávat jen Markovi VVD. Po něm beru klíč a mikrofon do ruky, přeme se o nastavení příposlechu fone do sluchátek, nastavení kompresoru dynamiky a vyjíždím na 7 a 14 MHz. Jde to rekreačním tempem a svým signálem obšťastňujeme Evropu a české amatéry. Zakončuji pokec s Oldou OK2PZA a jdu se koupat do skvělé vody. Po obědě je taky čas, ne?

Míša se dobrovolně hlásí na trénink morse a dojíždíme čísla. Bere a vysílá za dva dny tréninku všechna čísla a baví ho to tak, že ještě když odcházím od klíče, přehrává si skupiny sám od sebe. Je super, takový talent se nevidí.

Na CW otevírám 50 MHz a pěkný pileupek s ODX kolem 1500km mě drží u rádia až do odjezdu na pevninu do města Porto Vecchio. Marek provokuje, že by si dal klobásku. Procházíme v šíleném vedru městečko - ale kdepak klobásky, jen místní speciality – maso zabalené do čehosi a sušené do černa. Místní řezník i přes pěkný a čistý obchod klukům nevoní a tak znechuceně šlapeme do kopce. Fleš tvrdí, že místní někde musí nakupovat, přece všichni nežijí jen v turistické zóně.

A měl pravdu, nad přístavem objevujeme sámošku a v ní KLOBÁSKY! Marek 2VVD tvrdí, že to jsou přesně ty skvělé, globalizované z Lídlu ve verzi „super hot“, co má tak rád a tak kupujeme polovinu obchodu, doplňujeme víno a sháníme křen. Tady je nám angličtina k ničemu a nikdo nám křen do francouzštiny nepřeloží. Marek vytahuje trumf: „Tak si ty klobásky uvaříme!“ I v tom hicu máme na ně větší a větší chuť. Dole v přístavu uplácíme kapitánova synka Raďase zmrzlinou a fičíme na palubu Belly motorovým člunem. Navečer sedíme na palubě, kecáme a nakonec se stávám, už nevím ale proč, certifikovaným otvíračem svítícího vína (pomocí LED čelovky z Hadexu ). Víno září, oči září, Bella září jak hvězdná stálice na potemnělém nebi….

Den šestý – čtvrtek, 11.7.2013 Porto Vecchio a Bonifacio

Padesátka je prostě bomba. Kam všichni zmizeli? Život ve skálách.

Probouzím se a loď už pluje. Cesta vede k nejjižnějšímu cípu Korsiky, kde plánujeme vylodění. Nedávám pozor, co říká kapitán, a budu asi později litovat. Sedám k rádiu, po Markově ranní rundě, a jen tak z hecu prolaďuji, co chodí. Dávám výzvu na 50 MHz a bžžžžž – jsem na DX expedici. Přidávám na rychlosti, rozšiřuji filtr, přitahuji sluchátka a jedu. Nádherný pileup na CW 50 MHz se nezažívá pořád a tak si to užívám z plna hrdla. Kamarádi se mezitím usazují kolem, a protože nic neslyší, hlučí a diskutují. Ó zlatá sluchátka Heil, doceňuji výrobce a nenechávám se rušit. Marek 2VVD chápe a tak mně v následujícím čase zásobuje vkládáním vařených včerejších ostrých klobásek a slivovice či Ferneta přímo do huby, ruce mám na rádiu a klíči. Vyřizuji pileup co nejefektivněji a s papírem a tužkou na ruku udržuji rate kolem 50. Není to moc, ale na 50 MHz při rozhoupané lodi a v tom hluku…Po dvou hodinách jdou podmínky dolů a tak pileup končí. Šlo to hezky od severozápadu, v logu jsou DL, PA, SM, OH, YL, LY pak se to točilo na severovýchod LZ, YO, ER. Podle hesla „ každý chvilku tahá SSTV pilku“ se přidávám k Markovi 2UDG a kecám mu do spojení na SSTV. Abych se tam na bandu mohl objevit, museli bychom celý ten kombajn překonfigurovat, a na to ta expedice zase tak dlouhá není. Spokojuji se tedy s rolí nevysílajícího, ale radícího operátora a obdivuji Marka, jaké pěkné obrázky mu to přijímá.

Dávám dobrý oběd, a když Bella tak pěkně houpe, jdu si do kajuty dáchnout. Když vylezu, jsem na lodi skoro sám, všichni odjeli na pevninu koupat se na skvělé pláže s bílým pískem.

Kdybych dával pozor, co kapitán říká, mohl jsem tam být s nimi. Chvíli přemýšlím o dálkovém plavání ale pak, vědom si rizik, sedám raději k rádiu.

Všichni se vracejí a jedeme se podívat na perlu Korsiky – skalní město s přístavem Bonifacio, ležící v úzkém zálivu, ze kterého se vypínají pískovcové skály kolmo k obloze. Uličky malebné, úzké, domy vysoké a vše nádherně ladí dohromady. Pro suchozemce fantazie, koukněte na http://360.arobase-multimedia.com/@projet_UPPC/2-25496/visite_virtuelle/index.html.

Ale žít bych tady chtěl jen jako turista, všechno je tady do kopce, pořád po schodech a to není nic pro mě. Kapitán Ivo tankuje a my se s Markem 2VVD vydáváme na pevninu něco dokoupit. Ukazuje se výhoda uspořádání lodi, která může klidně odjet ihned po tankování, a my můžeme dojet člunem, který Raďas ochotně řídí.

Z přemíry energie učím Míšu klikovat a taky cvičíme telegraf. Umí a umí. Zítra začneme písmena.

Chystáme expedici do čtverce JN50, Marek 2VVD ladí s kapitánem přesnou polohu. Kapitán Ivo se ničemu nediví, už pochopil, že na našem koníčku nic divného není, Hi !

Večer je tentokrát klidnější, slunce krásně zapadá a někteří se dávají do teskného zpěvu.

Den sedmý, pátek 12.7. někde uprostřed moře, JN50AX

Kam to jedeme? Co se dělo v kuchyni? Byly podmínky? Večer v Olbii.

Pořád ještě obdivujeme nádherné přírodní scenérie a tvrdíme, že „ ti Frantíci ani neví, co tu mají!“. Začíná cesta do lokátoru JN50, Marek spolu s kapitánem cestu vytyčují a M/S Bella se dává do pohybu. Během cesty vysíláme a jankovitý telefon s GPS se nám snaží poskytnout bezpochyby co nejpřesnější polohu. Spouštím maják a stejně jako včera nás na 50 MHz anoncuji. Chceme poskytnout co největšímu počtu zájemců možnost potvrzeného QSO do JN50 na 50MHz, který je celý v moři a je tedy obvyklou cestou nedostupný.

Dnes mám spolu s Flešem službu v kuchyni. Je to po čtvrtstoletí co mám službu v kuchyni – naposledy na vojně a spolu s Flešem se rozhodujeme být nejlepší službou v kuchyni. Později jednotně a demokraticky volíme nás za nejlepší službu plavby. Myjeme hrnky a hrnce, ukládáme zmateně talíře do skříněk a přitom zdatně popíjíme, aby služba byla veselá. Kuchaři šílí, nemůžou nic najít.

Při tom stíhám ještě rádio, trochu se taky opalovat a jede opět kurs telegrafie a klikování. Sleduji podmínky a těším se na pileup jako včera. Objevujeme se v JN50AX, nejseverozápadnějším čtverečku velkého lokátoru a dávám výzvu. Jde to pomalu, podmínky dnes jsou proměnlivé a účast stanic malá. První spojení s SK3W je zároveň ODX 2201 km, dělám celkem 24 QSO. Kdo chtěl, nás našel, ostatní mají smůlu, myslím, že JN50 bude teď na dlouho nedostupný. Ihned po návratu domů dostávám direct QSL lístek od SM7FJE ( loc. JO65ML – 1629 km) s prosbou o potvrzení lokátoru s tím, že tenhle Bobovi chybí do sbírky. Náš bude už jeho 1235-tý, wow! Obratem kveslík posílám a Bob píše mailem, že ho dostal.

Odpoledne přistáváme v Olbii, středně velikém městě a přístavu na Sardinii. Jako obvykle je tu krásně, nádherné budovy, skvělé počasí. Z moře vyskakují jakési větší ryby a dohadujeme se proč. Někdo tvrdí, že jej jim horko. My ostatní se smějeme, přece víme, že se chtějí podívat na Ostraváky na lodi.

Stavíme u rozestavěného mola a po drobné konzultaci s místníma zůstáváme zakotveni zde.

Fajn je, že máme celé kilometrové molo pro sebe, blbé je, že musíme do města přes hlídané staveniště. Vycházíme do města spolu s Flešem, Míša se nudí a tak ho bereme s sebou. Ve tmě potkáváme na staveništi křičícího hlídače. Nedaří se mi vysvětlit mu, že jsme nepřišli zpoza plotu dovnitř, ale chceme ven. Tohle ho nenapadlo. Češi mají vždycky něco jinak. Procházíme turisty obloženým městečkem a hledáme nějaké klidnější místo. Nalézáme ho na malém náměstíčku, kde sedíme v krásné středozemní restauraci, nahřáté domy a kamenná dlažba okolo vyzařují letní teplo. Míša jí zmrzlinu, my pijeme vínko. Usměvavá obsluha se o nás dobře stará ale blíží se půlnoc a tak se s ohledem na menší členy minivýpravy vracíme.

Na lodi mi všichni blahopřejí k narozeninám, a aniž to vím, začal můj nejoslavnější narozeninový den. Abyste věděli, narozeniny slavím opravdu nerad a to i přes kecy, že když nechci oslavovat narozeniny, tak alespoň to, že jsem se jich dožil. Nejsem připraven a tak si půjčuji dvanáctiletou whisky od kapitána a mírně slavíme (poctivě vráceno na pevnině- pozn. editora). Marek 2VVD mi dává krásný dárek – i přes to, že je značně unaven a má pořezaný prst, dlouho do noci hraje trampské a radioamatérské písničky. Znovu a znovu se nechává ukecat a tak se tichem Sardinijské noci znovu ozývá „ jéjejeje co se děje, je to špatný, zle je zle je, na bandu je jedna áájé „.

Večírek zavíráme v družné, už skoro ranní atmosféře, moře šplouchá a paluba se mírně houpe….

Den osmý - sobota 13.7, Olbia, Sardinie.

Všechno má svůj konec. Stále oslavuji. Jakého Milana jsme potkali? Kdo to řve před La Scalou?

Začínáme balit. Stahujeme Sputnika (ó, díky Pinky) a KV anténu, balíme zařízení a za hodinku už jen uzemňovací kabel prozrazuje, že tady byli amatéři. Balím své věci a zjišťuji, že jsem jich zase tak moc nepotřeboval. Jedny šotky, tričko, sem tam slipy. Stejně tak s rádii, příště už vezmu jen jedno zařízení a spíše bych přibalil notebook s HAM logem a ovládáním rádia a taky pro psaní deníku námořníka. Vzpomínání je fajn ale moje hlava je děravá a poznámky bídné….

V poledne se loučíme se všemi a odjíždíme na letiště v Olbii. Není o moc větší než ostravské a tak rychle procházíme odbavením a jdeme slavit. Vše je ke koupi, jen nemáme z čeho pít. Fuj, z láhve? Marek 2VVD oslňuje obsluhu kafé baru a získává zdarma pět kelímků, do kterých lijeme šampíčko a těšíme se na odlet.

Nečeká nás žádný Milan ale Milán, krásné to středisko obchodu a umění v severní Itálii. Stále jen nevíme, jak tam přežijeme do rána, kdy nám to letí do Prahy. Volíme mezi variantami od spánku na letišti až po luxusní výlet po barech a hospodách. Přilétáme do Milána a já, přesto že jsem tu poprvé, s drzostí a jistotou sobě vlastní tvrdím, že tady mají vláček z letiště do centra. A MAJÍ ho tu! Kupujeme lístky do centra, i když není Centro jako Centro – jedno je centrální nádraží daleko od centra a jedno je centrum města.

Pokračujeme v oslavě ve vlaku, a protože máme štěstí, objevujeme restauraci, kde nám ochotný Ital, po tom, co jsme mu vypili všechna piva, doporučuje malý hotel nedaleko odsud.

Jdeme se tam podívat a všem se to líbí. Když jsme po chvíli zjistili, že jsme pět minut cesty od Teatro Alla Scala (lidově La Scala), volíme luxusní variantu, ubytováváme se a jdeme na prohlídku města.

Procházíme náměstím Duomo kolem katedrály narození panny Marie, do které se prý vejde až 40 000 lidí ( neověřujeme) a jdeme přes galerii Viktora Emanuela II k divadlu La Scala.

Marek VVD ho chce vidět a taky si přeje zde být natočen, jak zpívá „ó sole mió“.

La Scala je nějaká malá, vypadá obyčejně. Dotazem u místních se ujišťujeme, že je to opravdu ta ONA a potom, co nás překrásná hosteska vyhazuje z vestibulu, že musíme mít lístek na večerní představení, Marek realizuje svůj sen. Staví se před La Scalu a zpívá. Jedou kolem tramvaje, Marek přidává na hlase, ale i tak vidíme jen otvírání pusy a rozmáchlá operní gesta.

Natáčíme jak Japonci, Marek se uklání, my hlasitě tleskáme. Marek na hluk reaguje „ tak si to nadabuju, no co!“ Objevujeme malý, ale šikovný stánek nedaleko vstupu do parku a dáváme něco na doplnění tekutin. Taky nacházíme sympatickou restauraci poblíž, kde večeříme. V parku je fajn a vylepšujeme to ještě návštěvou diskotéky, kde já, Marek a Fleš, tedy jediní, kteří jsme zůstali, zcela kazíme věkový průměr. Ceník diskotékového baru vše za 10 € nás posouvá k pití místního fernetu ( fernetus italiano milane ) a odrazuje od pití vody. V závěru večera, pokud si to dobře pamatuji, nás chytá mohutný slejvák.

Den devátý - 14.7.2013, Praha.

Hodnocení hotelu. Kde jsme vzali bramborák? Žluté vlaky. Doma.

Malý hotýlek Genius Downtown na nás nechává skvělý dojem. Spaní špičkové, výborná snídaně, pár metrů nejen do centra, ale i k nádraží, kde nám odjíždí vlak na letiště z něj dělá ideální východisko k výletu do Milána. Slibujeme si, že se zde ještě někdy podíváme.

Odjíždíme na letiště a v letištní hale ještě spolu s růžovým šampusem vyhodnocujeme náš výlet. Přilétáme do Prahy a jdeme se pořádně nadlábnout, už těch makarónů, pizzy a bazalky bylo dost. Taky nám chybí PIVO! Dobře se o nás postarali v restauraci u Benedikta, obsluha sice přisprostlá, ale kuchyně česká - jíme bramboráky a pivo Bernard nezklamalo. Nastupujeme do vlaku Regiojet a jedeme směr domácí QTH. Celou cestu si dobíráme s Flešem štíhlou slečnu průvodčí, která se musí nesčetně krát protáhnout kolem nás, stojících u okénka. Ve Svinově se loučíme s oběma Marky a Renčou. S Flešem cestujeme do Frýdku, kde nás vyzvedává má žena Hanka a rozváží nás tam, kam patříme. Fleše do Místku a mně domů.

Tady by mohla naše expedice skončit, ale neskončila. Čeká nás ještě mnoho práce – vypsat a poslat QSL lístky, všude povyprávět jak jsme se měli a také dopsat tento deník.

Co dodat? Měli jsme skvělou partu lidí, kteří si na nic nehráli a plně se podřídili účelu plavby – bavit se, mít se dobře a odpočinout si od denních starostí. Přesto, že jsme byli rozdíleného věku, zájmů a námořnických zkušeností, dokázali jsme vytvořit pod vedením kapitána Ivoše a jeho skvělé ženy Jany dobrou partu a vyplnit dny smíchem, povídáním a zábavou.

A dál? Už plánujeme s Marky příští rok. Něco už jsme vybrali, ale budeme to zatím tajit, jen snad, že další dějství se bude příští rok odehrávat u břehů Afriky.

Poděkování

Děkuji všem, kteří se tomto skvělém týdnu a HAM expedici podíleli – Markovi 2VVD že to vymyslel a realizoval, kapitánovi Ivošovi a kapitánce Janě za skvělou atmosféru a pochopení, celé posádce, tvořící neuvěřitelnou partu a všem bohům, že se nikdo z nás ani neutopil a ani nezranil. Taky všem HAMům, kterým jsme se v námořních podmínkách snažili rozdat co nejvíce radosti při spojeních, za trpělivost a oboustrannou radost ze setkání na pásmech.

HAM statistika

Celkem jsme navázali celkem skoro 500 rekreačních QSO, 40 zemí na 6 pásmech. Použitá zařízení Kenwood TS480HX, Icom IC706 MKII, Yaesu FT817RD, SW40, ručky 2m/70cm. Antény G2RO (KV), lano 20m (3,5 MHz), Sputnik (50 MHz).

Ostrava, srpen 2013. Text Petr, OK2WA. Fotky: OK2UDG, Martin CLT, OK2WA . Redigoval OK2VVD.